Nás Gbylo sedum romantiků
Dminetušících d7že se všechno Gmění
A stačilo pár okamžiků,
Dmipatnáct let to d7vlastně tolik Gnení
Však Emisotva v pátek odhoukaj,
to hpomyšlení každého z nás AmisvádíC, D
svý Gtělo sádlem obalený Dmi
napasovat d7do maskáčů z Gmládí.
Léta krásy nepřidaj
a nevyléčej naše ztuhlý hnáty
Však v uších pořád zvoní blues,
co zpívaly nám telegrafní dráty
Zas jdeme známym údolím,
tak jako v časech naší zašlý slávy
A slova městem neředěná
snášejí se do vyrezlý trávy.
Pak čaj s příchutí jedličí
a cigaretu zapalovat třískou
A kytaru vzít do klína
a zpívat si tu píseň kdysi blízkou
Text není žádnej Kainar,
dávno víme všichni že je vlastně hloupá
Tak proč nám slzí oči -
není přece vítr a kouř vzhůru stoupá
Pak je tu konec víkendu
a všechno je jak v obráceným filmu
Každej si schová do kapsy
ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu
Ten uhlík, to je jistota,
že všedními dny člověk nezmagoří
Čas od času se podívá a řekne:
Je to dobrý - ještě hoří ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.