neumírám, jen nemám chuť žít píšu s flaškou v ruce, ale nemám chuť pít chci pozdravit svoje známé, ale nemám náladu sere mně to, ale těžko za ni najdu náhradu já budu sám, jak poslední dobou s tužkou v ruce, s beatem a jeho poslední dobou uslyším konec, pak ticho, nikdo se neshání po mé osobě, třeba dostanu uznání až ho neuslyším, neuvidím od koho já žil jsem dobře, špatně ale pro koho jsem miloval konal se obětoval občas bral, jindy hladovému oběd podal prodal se na pódiu bylo naší součástí kecy nenávist alá moji součástí miluju proklínám všechny zlé časy iluzí se opíjím, ale teď už je čas jít nemám co bych odkázal co jsem dokázal je pro vás málo pro mně hodně miluju miluju mluvit rovně stále jsem běžel rovně po své dráze psal a rapoval pro své zdá se možná tam byla chyba měl jsem se otevřít více lidem a s větším vlivem čelit rozepřím možná si odepřít noční výlety noční výlevy a stanovit si jen cíle ty kterých bych nelitoval jenže já nelituju a přesto proti svému životu protestuju jsem psychologicky zvláštní exemplář ve 20 píšu naposled a přesto nejsem lhář cítím potřebu vzpomenout, pozdravit žil jsem pro rap, pro noci, málo pro zdraví hodně pro sebe, málo tebe a pro bližní bál jsem se konce cesty a teď stojím poblíž ní je konec hry, konec začátek tmy je konec, proto jsem začal se sny šel kam až se smí šeptám vám své sny ale jsem sám odpočítávám své dny odpočívám sám vám jsem vzdálen odejdu sám už necítím pocit krále jsem spokojen s málem s textem, beatem, křeslem a s pokojem stále chodím si pro upřímnost do krajních mezí chodím si pro upřímnost hledám kde vězí tak jak mám dál přežít, když teď moje já někdo jiný než já střeží a nechce zmizet dokud neodejdu pryč vidím vrchol krize, ale než odejdu pryč chci naposled zvážit jestli má to cenu když život který mám žít pro mně má cenu