Jednooký stařec
„Ó, ty starý jednooký muži, ty který všechno vidíš.
Ty co vidíš minulost i co se teprve stane.
Řekni mi ty, jednooký starče, protože já to musím vědět,
Řekni mi, jakou cestu pro mě vybral vesmír.
Řekni, svítí severní hvězda ještě stále pro mě.
Řekni, osvobodím ty, které jsem miloval.
Ó, ty jednooký starče, o tobě hovořili naši starci.
Ty jsi zde byl, již když země a nebe byly jedno.
A jestli opravdu víš, co se stalo, řekni mi,
co chce budoucnost od syna nikoho.
Řekni, svítí severní hvězda ještě stále pro mě.
Vidíš, co mě očekává?“
„Otázky, otázky, hodně se ptáš. Na budoucnost i na
minulost. Málo lidí vidělo, co vidím já. Ještě méně jich
někdy pochopí. Dal jsem své oko, abych viděl lépe. A
tvá žízeň po vědění roste.
Ale ty, mé dítě, které vstupuješ na cestu
bolesti. Ty, který jsi cítil tolik nenávisti. Ty beze
jména. O tebe se budu starat, jakoby jsi byl můj vlastní
syn. A již dnes večer začne tvoje učení.
Já jsem tvůj příchod viděl již před tisíci lety
a bohové nařídili, abych ti předal vše, co vím. A ačkoliv
mé oko nevidí ruku přede mnou, dívám se zcela
jasně na vše, co obyčejný smrtelník vidět nemůže.
Vidím tě na hřebci, bílém jako sníh. S rychlostí
větru nevýslovnou vytrvalostí. A ty držíš meč,
ukovaný v ohni a ledu. Tvůj bojovný křik se nese
krajinou a vítězství je ve tvých očích. Poslouchej mě,
můj synu, protože ty jsi ten vyvolený.“
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.