Bohové bouře, větru a deště
„Tvůrci života. Strážci mrtvých.
Bohyně boje a války.
Vy všichni teď na mě hledíte. S mečem po boku.
Pyšně sedím na svém koni.
Čekám na znamení, které se má objevit na nebi
a má mi oznámit, že již přišel čas.
Je nyní na mě, abych jel na kraj tohoto světa
do říše, kde vládnou stíny.
Bohové bouře, větru a deště.
Valkýry, má duše je vaše, kdybych měl chybit.
Nechte mou bezhlavou a zničenou mrtvolu ležet
a vezměte mě tam, kam odnášíte
všechny zabité Seveřany.
Bohové bouře, větru a deště.
Hugin a Munin, mé oči na obloze.
Mé srdce dáno do hadí skrýše.
Nebudu potřebovat srdce tam, kam jdu, protože tam možná zemřu.
Říše stínů mi nenahání žádný strach.
Možná obstojím anebo budu poražen a zničen.
Hory tu zůstanou. Ale život jednoho mladého muže
byl rozhodnut již dávno před jeho zrozením.
Teď opustím tuto pláň, kde moji předci lovili
pro maso a ošacení proti zimě.
Tady hořely ohně. Tady byly vyráběny naše meče.
A tady vyprávěli starci své podivuhodné příběhy.
Jedu do země, kterou vidělo jen málo lidí a málo se vrátilo,
aby vyprávěli o její temnotě a hrůze.
Já nevidím nic kromě mlhy a hor tak vysokých,
že se to ani nedá vyprávět.
Bohové bouře, větru a deště...“
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.