Osamělý Zbarvení prázdnoty žalm v hořkém dýmu bytí se stává šíleným sladkostí plnou zhouby. Poslední mystérium mého těla je bolest, stočená jako had ve své skrýši. Den, kdy jsem okusil temnotu, bylo zapomenuté roztrženo vedví. Sémě padlo na zem pohřbené vůle, jenž zrodila nedostatek porozumění. Příslib ve vzduchu chce nasytit slabé. Uvidím to stejné na své osamocené pouti? Hle, nový bůh v prachu předchozích, chrám postavený na prastarých základech. Za soumraku zapal dogma, my chceme vidět velkou zář na obloze. Černý med nemůže omámit vyslance opuštěných. Válka skončila, přivítej svítání. Já pozvedám zelenou ratolest zrození. Zapomenutá a pohřbená přání, prvotní instinkty mé matky země. Soumrak přichází a já Tě uctívám, má matko. Den, kdy jsem okusil temnotu, bylo zapomenuté roztrženo vedví. Sémě padlo na zem pohřbené vůle. Rudý rozbřesk porozumění.