VGenku padá dCéšť, přGichází psí čCas,
struny z oceli dávno vlhkem rGezivíC,G
lehký nezCájGem klíčí někdCe v nGás,
slova od řečF(-)í už nG(-)ikdo nedělCí.
Světla z tančíren vpíjí pukliny stěn,
ti, co chtěli znát, víc už se neptají,
razí do očí odlesk zlacených scén,
když kostky ledu ve sklenicích cinkají.
®: Tak bCěž rGaději spCát, pGozdě zdá se bAmiýt,
poslední vGerš můžeš přCejít mlčenGím,
zbývCá, zbGývá zavřít pCart, fGutrál zabalAmiit,
je pozdCě na hlC/Hasitou hAmiudbu, když nGemá v kom znCít.
Život otvírá krám, podomní obchodník,
musíš brát jen to, co na stůl vyloží,
a pak vyplnit sám vlezlý dotazník,
nejde škrtnout, co se nehodí.
Trochu shrbený s malou úklonou,
za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou,
jeden malý díl z druhé volby snů,
část pravdy s pár let prošlou zárukou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.