Zahrada černých růží (Alastor) 1. Vím o místě plném strachu, bolesti a trápení. Údolí kde vládne smutek, stovky duší vězněných. Na konci cesty kamenité, mrtvá pláň se rozléhá. Všude spousty černých květů, soumrak slunce pohřbívá. 2. Místo hlíny na zemi popel, v řece rudý krve proud. Ve vzduchu je cítit síra, marně se snažíš nadechnout. Pokušení neodoláš a utrhneš černý květ. Za svou drzost budeš platit, teďka poznáš mrtvých svět. R: Tvá duše je černá, před svým já utíkáš. Najednou všechno si ztratil, svůj čin teď proklínáš. V zahradě černých růží, trhal si květy zla. Teď marně v myšlenkách toužíš, jak by si vrátil čas. Svůj čin teď proklínáš, nevíš kudy jít. Dál cestou trnitou, nebudeš mít klid. Zbývá jen poslední, rozloučení dát. Svou krví zaplatit a navěky spát. ----------------SÓLO---------------- --------------MEZIHRA-------------- 3. Temné stíny se k tobě blíží, přichází z úbočí hor. Z dálky slyšíš jak se ti smějí, zpívají si krutý chór. Ruce se ti rozechvěli, v tvých očích je vidět strach. Osudu už neunikneš, tvé tělo se změní v prach. R: Tvá duše je černá, před svým já utíkáš. Najednou všechno si ztratil, svůj čin teď proklínáš. V zahradě černých růží, trhal si květy zla. Teď marně v myšlenkách toužíš, jak by si vrátil čas. Svůj čin teď proklínáš, nevíš kudy jít. Dál cestou trnitou, nebudeš mít klid. Zbývá jen poslední, rozloučení dát. Svou krví zaplatit a navěky spát. Tvá duše je černááááááááá… Tvá duše je černááááááááá…