Bohémský život Budu vám vyprávět příběh, který se stal před 20 lety a vy ho nemůže znát. Montmartre v onen čas byl výstavní s šeříky rostoucími pod okny. A skromně vybavený pokoj sloužil jako hnízdo, které nevypadalo moc dobře. Věděli jsme každý o tom druhém, já, kdo plakal venku hladem a ty, kdo pózoval nahý. Bohémský život, bohémský život, tak říkám - byli jsme šťastní. Bohémský život, bohémský život, jedli jsme jen jedno jídlo pro dva. V sousední kavárně nás bylo několik, kdo čekal na slávu. A ačkoli jsme četli noviny s prázdnými žaludky, tak jsme nikdy nepřestali věřit. A když nám nějaké bistro dalo teplé horké jídlo za náš obraz, recitovali jsme ve skupině u kamen, zapomínali jsme na zimu. Bohémský život, bohémský život, tak říkám - jsi krásná. Bohémský život, bohémský život, Všichni jsme měli nadání. Často jsem stával u malířského stojanu a překonával bezesné noci tím, že jsem retušoval dizajn linií ňader a křivek boků. A jen ráno jsi si sedala ke stolu s bílou kávou. Unavení ale potěšení. Muselo to být tím, že jsme se milovali navzájem a milovali jsme život. Bohémský život, bohémský život, tak říkám - bylo nám 20. Bohémský život, bohémský život, a žili jsme v atmosféře času. Když náhodou nějaký den půjdu cestou k mojí staré adrese, nepoznám nic, žádné zdi ani ulice, které viděly mé mládí. Zvýšky na schodech vidím ateliér, kde nic nezůstalo. S novou výzdobou Montmartru vidím smutek a šeříky jsou mrtvé. Bohémský život, bohémský život, byli jsme mladí, byli jsme blázniví. Bohémský život, bohémský život, to nic neznamená.