Nikdo ^Emi netuší, jak tě ^D dlouho ^G znám sle^Emipou, sle^Dpou, sle^Hmipou, v ruce bílou hůl, přesto rád tě mám slepou, slepou, slepou, tak ^Ami dej mi křídla a ^D já se vrátím ^G do setmě^Eminí v ten ^C čas kdy ^D den se v ^Hmi noc změ^Eminí. Kolem prochází, možná pohrdáš slepou, slepou, slepou, brejle na očích, možná ji znáš slepou, slepou, slepou, tak dej mi křídla a já se vrátím do setmění v ten čas kdy den se v noc změní. ®: Noc už ^Emi končí, Karo^Clíno, kde není ^G hřích není rozhřeše^Dní zlatý voči, že jsi anděl, těžko říct, málo pokušení co ti zbejvá, Karolíno, divnej svět plnej utrpení, jenom blázen ruce vzpíná, odchází chvíli po setmění, po setmě^Eminí. ®.