Drží se ^Emipod paží, domů se vedou, domov je ^Aminádraží s čeká^Ami7rnou hně^Ddou.^Emi Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí, po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí Prostře^Dný stůl, do rány sůl a padán^Gí víček^C a ho^Ddin co ti^Emikají o,o,o,o. Svědek se červená a matky blednou, věrná či nevěrná, tak ještě jednou. Naposled se vás ptám z lásky či bez ní, někdy vše spálí mráz a odvane sníh. Z kamarádů jen přátelé a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění o,o,o,o. Jeden se obhájí, odvahu sbírá, s ničím se netají, límeček spíná. A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá letí tou chodbou, rád zapomíná. Na prostřený stůl, života půl a padání víček a hodin, co tikají. o,o,o,o. Zpráva je úřední, taky tak studená, ulice polední, pustá a znuděná. Už ji to nebaví, padat jak kamení, lidi se nezdraví, smutní a znavení. Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé) a padání víček a hodin, co tikají o,o,o,o.