Čáry
Když slova ztratí svojí váhu
a už jen ticho hovoří,
nastal čas,
aby jeden z nás,
začal hledat vlastní hlas
než se vrátí den nad sopečný pohoří.
Když hvězdy opustí svou dráhu,
proč vlastně na prach uhoří?
To se snad
musí stát,
aby sis mohla něco přát,
než se vesmír zase do noci ponoří?
Máš teď v rukou svých
víc, než čáry na dlaních
čím dál
blíž jsme k pramenům,
co ti vítr v hlavě splétá
z vlasů
Cestu podle nich
najdeš v poušti, i tam kde sníh
zavál
stopy léta
zkus jen věřit vlastním snům.
Hlavu vztyč
a nechoď pryč
i když tu zbyl jen jeden klíč,
a k němu chybí vhodnej zámek,
dveře i dům.
Proč slzy očím berou vláhu,
- neztrácej rovnováhu,
je to jen voda se solí -
no snad to nějak přebolí...
Hvězdnej prach
nech na botách
a přejdi bosou nohou práh
než ráno rosou zkropí vyprahlý údolí.
Máš teď v rukou svých
víc, než čáry na dlaních
čím dál
blíž jsme k pramenům,
co ti vítr v hlavě splétá z vlasů
Cestu podle nich
najdeš v poušti, i tam kde sníh
- tam, kde v poušti sníh - zavál
stopy léta
co vedou zpátky v dunách času
k tvým kořenům.
Máš teď v rukou svých
víc, než čáry na dlaních
čím dál
blíž jsme k pramenům,
co ti vítr v hlavě splétá z vlasů
Cestu podle nich
najdeš v poušti, i tam kde sníh
zavál
stopy léta
tak začni věřit vlastním snům.
Hlavu vztyč
a nechoď pryč
když už držíš správnej klíč
musíš najít ten pravej zámek
a třeba i dům.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.