Jsem nejmocnější Ale nejsem ve svém Kosmu osamocen Na černých pahorcích setkávají se černé duše Duše, které již zemřely tisícerou smrtí Za kamennými hradbami stalení rodí svá temná umění Svá kouzla vaří v kotlích z černého zlata Vysoko v horách Kam déšť nemusí dopadat dlouho Však kam sluneční svit neproniká Čarodějové, mí služebníci Vzývají duše makrokosmu Žádný z věků neunikne mému hněvu Cestuji časem a vracím se do budoucnosti Shromažďují moudrost, jenž je nyní ztracená Znovu navštěvuji věčně pradávné sluje Nežli přijde mocný Císař Sleduji smrtelníky "odkrývající" mé dějiny Střežené prastarými démony, Jenž jsou mě samému neznámí Jejich duše již jednou zničené jsou svolávány Do mého bezčasého vězení nenávisti Je rozkošné hodovat nad vřískajícími dušemi Které byly zničeny v mé budoucnosti Nevím, kolik čarodějů slouží mi zlem Mé říše nemají hranic Od někonečných černých hor až po bezedná jezera Jsem vládcem a byl jsem jím po celé věčnosti Já jsem jimi! Já jsem jimi! Od někonečných černých hor až po bezedná jezera Jsem vládcem a byl jsem jím po celé věčnosti Mnoho je mých čarodějů, však jejich podstata je má Navždy přebývají v pahorcích, ve svých kamenných domech žalu Protože já jsem duchem jejich existence Já jsem jimi! Já jsem jimi! Já jsem jimi!