Radka Horáková - Věčné přání (Vlastimil Červenka / Petr Kocfelda) Tenkrát si psal první dopis bílou křídou do mých dlaní splašených spomeň čí zásluhou z těch řádku se zdvih ten žář nás dvou. Čas proměnil naše jména na všech sloupech dnes už nejsou k přečtení já však věčné přání mám: Pojď si někdy hrát, alespoň hrát, na to že zmizí v mořích dní ještě dřív než nám se to mohlo zdát ostrov trápení ten ostrov trápení někde v nás. Tenkrát si psal první dopis bílou křídou do mých dlaní splašených spomeň čí zásluhou z těch řádku zbývá stín nás dvou, nás dvou. Čas proměnil naše jména na všech sloupech dnes už nejsou k přečtení já však věčné přání mám: Pojď si někdy hrát alespoň hrát, na to, že zmizí v mořích dní ještě dřív než stává se to v pohádkách ostrov trápení ten ostrov trápení. Pojď si někdy hrát jen se mnou hrát, na to, že leží v mořích dnů mnohem blíž než nám se to mohlo zdát ostrov úsměvů ten ostrov úsměvů v kažém z nás.