Jmenuju se Míra a mám velký svaly, biceps, triceps, aby se mě lidi báli, mám na prdeli hákáč a bundu Thor Steinar, a barevný a feťáky rozšlápnu jako lejna, dřív poslouchal jsem Orlíky a řval jsem „Oi!”, teď mlátim lidi, páč život je boj. Ale tenhleten Mireček když přijde domů, má tam sbírku Čtyřlístků a porcelánovej slonů a pod postýlkou v krabici spoustu autíček, a v noci se mu zdá že s Mařenkou loupe perníček, loupe perníček, loupe perníček... Fotr dělá tlaky a ve škole mám pětky, ale seru na učení a všechny tyhle jebky. Bráníme svou vlast, aby špatně nedopadla, a naše lesklý pleše jsou jako zrcadla. Fotbal, rvačky, pivo, to je naše parta, nic než národ, protože Sparta. Ale tenhleten Mireček když přijde domů, má tam sbírku Čtyřlístků a porcelánovej slonů a pod postýlkou v krabici spoustu autíček, a v noci se mu zdá že s Mařenkou loupe perníček, loupe perníček, loupe perníček... Takže až půjdete po ulici, dejte si pozor, páč já, bílý bratře, máme v tomhle městě dozor. Nechci taky žádný žíratý kebule, a smažky s dredama, jak nějaký podělaný bambule. A až si zase židáci vymyslí ňákej žvást, tak uděláme demošku a popřem holocaust. Ale tenhle Mireček, co má čtyřky z dějepisu, a je v tom, v kterým je století, lehce mimo mísu, až večer bude brečet, že má židovskou babičku, vypije si jen tak sám Vodky lahvičku, Vodky lahvičku, Vodky lahvičku... Ale tenhle Mireček, co volí Dělnickou stranu, a všechny žlutý posílá zpátky do Vietnamu, homofobům vyjadřuje hlasitou podporu, a večer tajně kouří péra klukům z odporu, klukům z odporu, klukům z odporu...