Dálka je vždy prokletí já ti slíbila měsíc a tys mi dal slunce vždycky jsi mi tak pozorně dával lásku venku prší, tady je horko Každý pocit, něžnosti a tvůj hlas protékají mou myslí, koupou mé iluze a tvá prostota se mění v důvod, abych dál žila bez bolesti Bez tebe se zblázním už nechci ztratit tenhle ráj, kterým je tvá existence kdekoli budeš, budu i já, bez tebe si rvu kůži pokud mnou žiješ, víš, že nezemřu teď, jindy, až ty tady nebudeš Měsíc je nahý v mém pokoji nedokázala jsem ho zachytit, podvedl mě nedokázala jsem vidět tvou úzkost a každé zklamání byla jsem vězněm svého ega, byla to jen chyba vím, že jsem ti nedala tolik jako ty mně vím, že jem byla vychytralá, musela jsem si vybrat ale teď vím, že kráčím na tvých nohách vidím hvězdy, které vidíš ty Bez tebe se zblázním... Řekni mi, že ještě zbývá něco, co mohu udělat Dýchej mě a vnímej mě a přísahej mi jednou a znovu, že tady není prázdno, bez tebe existuje jen šedé nebe jen tak strach ze tmy znovu ustoupí mé ruce se chvějí a už je nikdy nechci svírat Dálka je vždy prokletí