Jiří Škvára a Marie Hanzelková - Až ztichnou bílé skály (František Korda / Jenda Korda) Děvčátko, vím, že dnes je loučením, do ráje krás už soumrak padá. Zklamán a sám v osady klín se vrátím, dám v zapomnění snění večerům stříbrným. ®: Až ztichnou bílé skály nad velkou peřejí den zhasne tmou. Tam, kde jsme spolu stáli, tam srdce zaletí se vzpomínkou. Snad pro sny spálené oči se zarosí, o štěstí vzdálené si zaprosí. Až ztichnou bílé skály, Ty budeš někde v dáli už dávno spát. Nesmíme znát, co život nám chtěl dát, nesmíme mít, co duše pojí. Snad zůstanou nám v srdci místa bílá, a v duši chudou budou v osadě stále hřát. ®: Až ztichnou bílé skály nad velkou peřejí den zhasne tmou. Tam, kde jsme spolu stáli, tam srdce zaletí se vzpomínkou. Snad pro sny spálené oči se zarosí, o štěstí vzdálené si zaprosí. Až ztichnou bílé skály, Ty budeš někde v dáli už dávno spát.