Město - Pavel Roth (Pavel Roth / Vladimír Poštulka) Městem sám se touláš, utíkáš a nevíš před čím, město tvoje smutky léčí, to znám. Nepřálo ti štěstí, na chvíli jsi ztratil hlavu a teď chceš uprostřed davů být sám. Město má ten pravý lék, koktejl snů a vzpomínek, z řevu aut a z neónů krajku spřádá. Z výkladů a krámů manekýni vlídně kynou, společnost dnes asi jinou sis přál. Pomalu se stmívá do uší ti klakson zazní, svět je o trošku míň prázdný, jdeš dál. Město má ten pravý lék, koktejl snů a vzpomínek, z řevu aut a z neónů krajku spřádá. Město zní jak včelí úl (včelí úl), smutek tvůj se rozplynul (rozplynul), za chvíli už skončí tvá promenáda.