Opustil jsem ženu salónů,
dal jsem sbohem nočním hrám,1
zvýšky jako z balkónů,
jenom vzpomínám.
Na ty rána s hlavou hořící,
jak tenkrát polykal jsem sníh,
jako začal bych být věřící,
a jiný v očích tvých.
Najednou ozvala se rána,
a já zjistil, kam mám jít,
otevřela se velká brána,
tam stála ta s kterou mám žít.
Tak jsem se přestal brodit vínem,
jen jednou za rok odcházím,
pak procházím se dlouho s plínem,
pak vzteky uhlí odházím, odházím.
Dal jsem do skleničky od vína,
prudký nejsilnější jed,
dneska na ty chvílievzpomínám,
a tuhnu, jako led.
Najednou ozvala se rána,
a já zjistil, kam mám jít,
otevřela se velká brána,
tam stála ta s kterou mám žít.
Tak jsem se přestal brodit vínem,
jen jednou za rok odcházím,
pak procházím se dlouho s plínem,
pak vzteky uhlí odházím, odházím.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.