1. ^Ami Zdálo se mi lásko ^Emi že jsem byl ^Ami král, ^C v podivném království ^Dmi já panoval, ^Ami v ^Dmi království hrůzy, ^Ami kde vládne ^G lež ^Emi a oči pláčou. ^Ami 2. Kolik jsem vyplenil vesnic a měst, namísto květiny, zdvihnutá pěst kříže a máry, popravčí smrad a oči pláčou. 3. Na hradě každý den sylšet je smích, v podhradí sténání malomocných, zkřivené tváře a v očích hněv a oči pláčou. Ref.: A tak ^C čím dál víc, ^G podívej, ^Emi tvé oči pláčou ^Ami a tak ^C čím dál víc, ^G máš ^Dmi bolavou ^Ami duši kde je víra a čest ^G a tak ^C čím dál víc, ^G zrůdy ^Emi okolo skáčou ^Ami a tak ^C čím dál víc ^{G Dmi} šeptaj ti tiše ^Ami do pekla běž ^G hm ^Emi tam oči pláčou. ^Ami 4. Chechtání děvek a od stolů řev, nad ránem v putyce prolitá krev. Intriky, žoldnéři, šejdířů rej a oči pláčou. 5. V podivném království, kde vládne kat čím dál víc slyšet je garde a mat. Lichvář je rádce, tak zlatku mu dej a oči pláčou. 6. Kdo zasel hrůzu, ten sklidí strach, na černý kobyle do pekla táh, kde smrdí síta a z kotle jde žár, tam oči pláčou. Ref.: