Ikaros (František Janeček / Boris Janíček) Boris Janíček-Eduard Pergner Za nádražím, pod starou zdí loučí se tři kamarádi, v kapse je pálí čerstvě natisklej výuční list. Nad hlavou dým z cigarety, ti dva se ptaj: kam pudeš ty?, ten třetí mlčí, přitom zoufale touží se vzníst. ®: Jeho sen strašně troufalej byl, vzdycky chtěl Ikarem být. Holky říkaly: ten kluk je svůj, nešťastnej, kdo má s ním žít? Jeho sen v něčem bláznivej byl, vždycky výš dosáhnout chtěl. Škoda, že tenkrát těm jeho snům nikdo z nás nerozuměl. Tak světem šli, jak běží čas, pod starou zeď opřou se zas, Ikaros chybí, cestou vysněnou odvážně šel. Letěl jak pták, k slunci se dral, těm na zemi z výšky se smál a když šel dolů, prostě ten náhlej pád neustál. ®: Jeho sen strašně troufalej byl, vzdycky chtěl Ikarem být. Holky říkaly: ten kluk je svůj, nešťastnej, kdo má s ním žít? Jeho sen v něčem bláznivej byl, vždycky výš dosáhnout chtěl. Škoda, že tenkrát těm jeho snům nikdo z nás nerozuměl. ®: Jeho sen strašně troufalej byl, vzdycky chtěl Ikarem být.