Voják zaklepal na královniny dveře
Řekl, “Již pro Vás dál nebudu bojovat“
A královna věděla, že již někde jeho tvář zahlédla
A pomalu jej vpustila dovnitř
Řekl, “Pozoroval jsem Váš palác zde na kopci
A zajímalo mě kdo je ta žena pro kterou všichni zabíjíme
Jenže já zítra odcházím, ať uděláte cokoliv
Ale nejdřív se Vás ptám proč“
Dlouhou úzkou chodbou byl veden
Do jejího pokoje s červenými závěsy
A ona ani jednou korunu z hlavy nesundala
Poprosila ho ať se posadí
Řekl, “Vidím, že jste velmi mladá
Ovšem já viděl prohraných bitev víc než těch vyhraných
A mám takový pocit, že to je jen pro Vaši zábavu
A teď mi konečně řekněte proč?“
Nuže mladá královna, pohlédla na něj svým arogantním pohledem
Řekla, “Nepochopíš, a vím, že to ani nezkusíš“
Ale její obličej byl obličejem dítěte, a on si pomyslel, že se snad rozpláče
Jenže ona se uzavřela jako vějíř
A pokračovala, “Pozřela jsem tajnou žhavou přízi
Která mě uvnitř řeže a často jsem krvácela“
A On poté položil dlaň na její hlavu
A sehnul jí dolů až k zemi
“Řekněte jak hladová ještě jste, jak slabá se musíte cítit
Když tady žijete samotná a nikdy se neodhalíte
Ale já již nikdy nebudu pochodovat po vašem bitevním poli“
A vzal ji k oknu aby se podívala
A Slunce bylo zlaté, přestože obloha byla šedá
A ona chtěla víc než kdy dokázala říci
Ale věděla jak jí to děsí a radši se odvrátila
A již nikdy více mu nepohlédla do tváře
Řekl, “Chci žít jako čestný muž
Dostávat vše co zasloužím a dávat vše co mohu
A milovat mladou ženu, které nerozumím
Vaše veličenstvo, Vaše cesty jsou velmi zvláštní“
Ale ta koruna spadla, a Ona myslela že se zhroutí
A stála tam zahanbena tím, jak jí srdce svíralo
A vzala jej ke dveřím a poprosila aby počkal
Bude jen chvilku uvnitř
Venku kdesi v dálce její příkaz byl vyslyšen
A voják byl zabit jak stále čekal na její slova
A zatímco se královna dál dusila v osamění jež upřednostnila
Bitva pokračovala dál
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.