D, Hmi, G, A
Znám Ddům na konci Hmiměsta,
stranou God lidí a v něm Abledá nevěsta
Dprochází řadou svých Hmikomnat
a není Gbez viny, že líné Avteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.
Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
je hříchem Ddál. Hmi, G, A
®: EmiPár kroků Dod ráje stihne tě
Gdéšť a z tajných Dpřání
je rázem jen Hmiiluze pouhá Emina kůži smáčeHminá
Emiteď náhle Dbledá je ve smyčkách
Gcest ztracená Dholka
jen které Hmise do duše divná Emipředtucha tiše Gvkrádá
V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
snad jednou pochopíš jak se to mohlo Dstát
přece Hminejsi už holkaG mladá A
to Dznáš dávno Hminejsi už holka Gmladá. A
Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
a v tiché garsonce gramofon dohrál – jen deska praská
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.