Bezpočetný roj
Zesláblých motýlů, obavy má
Už přichází mráz, hrou smrt číší vyprázdní
Pohyb zpět
Křídla část a sněhu žár pálí vás
A v nářku co znám, jsou jen lítost sám nad sebou
Chvění strun
Vzdušný práh, brány krás blednou
Vchod nekonečný, lžou i tiché pěn smání
Slitý šum
V kruhu psát a slovo zmást v jiné
Nevyslovené jím na pestrých paletách
Dýchá
Nejistota snad má tenký led
Se spadlou hlavou stojí proti všem
Prochladlým tělem je znát pustý dluh
Sevřenou dlaní drží cizí klíč
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.