^GmiDěvčátko, vím, že dnes je ^Cmilouče^Gminím, ^D7do ráje krás už soumrak ^Gmipadá. Zklamán a sám v osady klín se ^Cmivrátím, dám v zapom^Gminění ^Dsnění večerům ^D7stříbr^Gným. ^GAž ztichnou bí^D#7lé ^Gskály nad velkou ^D7peřejí den zhasne ^Gtmou. ^GTam, kde jsme spo^D#7lu ^Gstáli, tam srdce ^D7zaletí se vzpomín^Gkou. ^CSnad pro sny spálené oči se ^Gzarosí, o štěstí ^A7vzdálené si zapro^D7sí. Až ztichnou ^Gbí^D#7lé ^Gskály, ty budeš někde ^D7v dáli už dávno ^Gspát. ^{C, G} Nesmíme znát, co život nám chtěl dát, nesmíme mít, co duše pojí. Snad zůstanou nám v srdci místa bílá, tu duši chudou budou v osadě stále hřát. Až ztichnou bílé skály nad velkou peřejí den zhasne tmou. Tam, kde jsme spolu stáli, tam srdce zaletí se vzpomínkou. Snad pro sny spálené oči se zarosí, o štěstí vzdálené si zaprosí. Až ztichnou bílé skály, ty budeš někde v dáli už dávno spát.