Za městem na blátivém poli, zanesen, rezav, až to bolí, kola vypuštěný, všemi opuštěný starý Wartburg Kombi.... Dvacet let neměl konkurenci, důkladnost sama - inu, Němci, a o jeho kráse všichni pěli básně, leštili mu chromy, teď tu leží chromý, závistivým smrděl... Bože, proč takový úděl? Doba změnila se.... Po pás napospas dešti prachu umírá rytíř z Eisenachu, všichni zapomněli, jak je o nedělích vozil na procházky, slýchal slova lásky, tahal jekly, vápno, všechno málo platno, lidé zapomněli, lidé zapomněli, lidé zapomněli, lidé zapomněli ve své nové Mazdě, že tam kdesi v brázdě mezi kondomy leží svědomí, naše svědomí...