1. Potichu sbírám svůj raněnej splín, Košilku spínám, dům opouští stín. Slzy polykám, zpětně měním je v pláč, co s tím. Tvá hořká slova znova ztratila rým. I to se stává ochromená. Rány dostává přes ramena. R: Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou. Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout. Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou. Ó, vnímám, cítím pravdu jedinečnou. Útočí do spánku s katarzí sám. Niť beznaděje příkře navlékám. Pozbyt příslibů člověk bortí vše, co má. Za trochu kýče se lehce vzdá. Bortí se touha i společná řeč. Ze lží mám závrať, ze snahy křeč. Ze snahy křeč. R:Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou. Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout. Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou. Ó, vnímám, cítím chvíli jedinečnou. Prázdná je víra, i vše kolem nás. Příběhy sbírá úřeník čas. Zase se stmívá, stmívá se v nás. Oči otvírám, už pozdě zas. R: Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou, Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout, Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou, Ó, vstávám, cítím pravdu zadrženou.