Někdy si^Cmi namlouvám,že vůbec^Emi nestárnu, když ze zad^Ami dolů dám svou vetchou^Dmi usárnu pak přijde^Cmi po špičkách ta chvíle^Emi bytelná u nohou ^Amizabublá mi říčka ^DmiKřemelná a zas mám ^Fjehličí v podrážkách ^Gpohorků nad sebou^F kočičí mám hřbety ^Gpahorků. R:To je ta ^Fhranice,co vedla^Cmi Šumavou, Staňkovským ^Dmirybníkem i řekou^Ami Moravou. Toje ta^F hranice,neklidných^Cmi večerů s padáčky^Dmi světlic a smrtících^Ami výstřelů, kde šance^Cmi na úspěch nestála za ^Ggrešli, kde chybí^F pomníčky těm,kteří{G} neprošli. Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku práškama uspala děti a v ruksaku je nesla přes čáru,smrti a života, kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá, kde tuhnou sanice a tělo od trávy, kde srdce v panice bubnuje do hlavy. R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví, jak vojín Barteček ve vlnách Moravy. Když vítr zafičí shrnuju rukávy, dál stezka v jehličí příběhy vypráví. Na téhle hranici už vládne klid a mír já držím v pravici ostnatej suvenýr. Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu, když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu pak se přiblíží ta chvíle bytelná měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna. Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec, tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec. Je na Západ cesta dlouhá...