SuperMusic.sk
ÚZKOST DOSPÍVAJÍCÍHO Posviť mi reflektorem přímo do vočí, jako silniční oběť, jsem paralyzovanej, prokoukneš mou masku. V auto - kině , dvojprogram, zatáhni za páku, utlum horečku, a dej svý poslední sbohem. Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit, a teď nic, vůbec nic není po mym. Jedno tekutý gesto, jako krok zpátky v čase, polapenej v jantaru, zkoprnělej, a přesto nespokojenej. Nóbl manýry, výslovnost tak božská, já zůstanu věrnej svý jehle a oblíbenej ztrátě času, bezpáteřní i nádherný. Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit, a teď nic, vůbec nic není po mym.

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.