To jsme jednou seděli s chlápkama v hospodě Povídali o dřině, o chlebu, o vodě Když tu náhle přilít mladej Johnny ze statku Že prej zahlíd ňákou ženskou v lodi u Hrádku Chvíli bylo ticho, potom šerif řekl jen: Ženská, kluku bláznivej, tak to musel bejt sen Chlapi smíchy zařvali, jen já u okna stál A zíral na to zjevení, ďas aby to spral Pak jsi tiše vešla, jako lvice před bojem Lokál rázem zmlknul tvojí krásou opojen Ty ses trochu usmála a řekla´s: koupím rum Tomu, kdo mi ještě dneska opraví můj člun V tu ránu byl kdekdo z chlapů mistr lodnickej Všichni svorně tvrdili, že tu loďku opravěj Když si do ní sedala, už slunce zapadlo A já s hrůzou zaháněl, co mě napadlo Za pár tejdnů z údolí dorazil pošťáckej Hned nám říkal, co si všichni dole vyprávěj Že zas ňákej blázen o skály rozbil člun Prej tělo nikde nenašli – já mlčky polknul rum