Už pár let zkouším jinak žít - já počítám
Všechno co měl bych v sobě mít - to zapomínám
Těžko si můžu s klidem říct - v tom nelítám
proč ve všem máchá pracky svý - ta kůže líná
Když někdy prachy kolem jdou - proč nesednou
a jiný do něj nešlápnou - mám botu hnědou
Snad každou nemoc zákeřnou - mám za sebou
A není vůbec náhodou - že se tu válí
Smůla, proč do mě se jen dává
smůla, mi prdel nakopává
smůla, jak chce, tak se mnou mává
Holky jak z hlídky pobřežní - když kolem jdou
já chytám barvu po třešních - a v plným zrání
Každej mi nohy podráží - obě najednou
zbejvá jen sedmý podlaží - jak vyzrát na ní
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.