Jiří Bílý - Uzda (Jiří Bílý / Jiří Bílý) Naše uzda je napnutá, sladká míra bolesti, už můžem, už můžem vyrazit od sebe a možná zpět jenom se cestou v sedle udržet, už můžem, už můžem vyrazit. ®: Jsme někdy jako tráva zasetá co roste ale jaro nečeká. Jsme někdy jako suchej pláč, suchej pláč. Víš jen stromy rostou do nebe a jenom v teplých krajích nezebe i když lehce tě to může zmást. Prej všechny cesty vedou do Říma, jen sejde na tom kde kdo ten Řím má a to tě lehce a to mě lehce může zmást. ®: Jsme někdy jako tráva zasetá co roste ale jaro nečeká. Jsme někdy jako suchej pláč, suchej pláč. Stejný oči, stejný úsměvy a stejný řeči co nám uleví už můžem, už můžem jít Naše uzda je napnutá, sladká míra bolesti a ve mně i v tobě, a ve mně i v tobě, a ve mně i v tobě – klid.