Její jméno mou můrou se stává čím víc toužím spát tím spíš slýchávám jej znít nevím sám kdopak jí dnes se zdává nemyslím že já o čí lásce ráda sní Pro ni to byl jenom letní špás já však jsem jak když mně spálí mráz R: Nic není jak dřív jen léto střídá sníh fotek mám jich pár mi nenavrátí žár musím se však ptát proč sám když chodím spát slyším podkrovím její jméno znít Laila Šeptává je snad vítr ve škvírách přináší ho déšť či já v náhlém blouznění její jméno jak pásek se svírá zažívám si své dlouhé noční trápení Kvůli pouhým dvěma slabikám já už týdny spánku odvykám R: Laila