Jsou sny které se nikdy nesplní, jsou věci které se nikdy nezmění. Chci vrátit čas, kdy bylo líp, chci zpátky lidi, kteří už tu nemůžou být Proč pravda tak strašně bolí, proč místo cukru se přejídám solí ze svých slz Jsou okamžiky, které se neměly stát, jsou pravdy, kterých se musím jen bát. Chci utéct, ale není kam, chci se vybrečet, ale jsem na to sám. Chci aby realita, byla jen hnusným snem, chci se probudit, do lepšího rána, ale zatím se zalykám vlastníma slzama. Jsem nic, co se změní v prach, jsem slza, co se topí v tmách. Jsem otazníkem na konci téhle věty, jsem nic co zmizí... Jsem touha, co chce změnit svět, jsem poslední pád a první let. Jsem láska nikdy nenaplněná, jsem sázka, předem prohraná. Jsem maska zvláštního klauna a zároveň troska se slzama, v očích... Jsem tón, který nechceš slyšet, jsem slunce co zapadá... Mám strach ze všech zítřků, jsem bojovník se zákeřnou nemocí, jsem oběť momentálních emocí. Jsem světlo co se topí v nocích. Jsem vzduch, kterého je všude plno, jsem Praha, Ostrava a taky Brno. Jsem odlesk světel, který nechceš vidět, jsem tón, který už nechceš slyšet. Jsem div a příliv když čekáš odliv. Jsem herec nikdy neobsazený, jsem básník kterému nikdo nerozumí. Jsem zpěvák kterého nechceš slyšet, jsem obraz který už nechceš vidět Jsem hořkost v něčem sladkém, jsem všedním dnem a státním svátkem. Jsem článkem který neměl vyjít, jsem hostem který nikdy neměl přijít. Jsem rovnice kterou nikdo nespočítá Neslyšitelný zvuk i tón stokrát ohraný, jsem hra kterou lidi nehrají. Jsem osud, náhoda, jsem skutečnost i vize, jsem nehoda co se neměla stát. Jsem ona, i on. Jsem věrnost, jsem děvka. Jsi vášeň, jsi hřích, jsi další div. Jsi nové ráno, jsi vše co jsem prohrál. Jsi svět, jsi přímka, jsi poslední dýmka i kouř co zmizí, jsi moje a přesto cizí. Jsi smyslem, jsi perspektivou, jsi jediným okamžikem... Jsi led, co pálí, jsi abstinent, co kalí Jsi protipól, jsi magnet, jsi stránka dosud nepopsaná. Mráz po zádech běžící, mou poslední lžící upřímnosti a něhy, jsi mými každodenními objevy. Jsi zázemí pro vše, co mám rád, jsi pocit který nechci odvát. Jsem obchodník, jsem poptávající, po blízkosti vše říkající. Jsem cestou do nekonečna, a ty mě provázíš, coby krásná slečna Jsi tečka, jsi čárka, jsi mezera v mé hlavě, kterou nevyplním tak hravě. Jsi hranou, na hraně, jsi základem daně a kulatost na dně. Jsi předvolební slib, co se nikdy nesplní, jsi důvodem našeho souznění. Jsem poezií, co smysl pozbývá, jsem doubledecker uprostřed Londýna...