^EmiDal jsem si v životě strašnou spoustu ^H7/4slibů ^G6a hledal něco, co mě proti všemu zlýmu zaručeně ^Dadd9/fisobrní ^Dmi9/fAsi jsem udělal nějakou ^H7/4chybu Jsem zas ^Emiten, co vůbec nic snad neumí Moje máma vždycky, když mi zavázala tkaničky a knoflíky u kabátku zapla, říkávala, že když jsem pro svět pořád tak maličký, že mi radši sama kamarády našla A tak si dělala se mnou starosti, pozorovala, jestli každýho pěkně pozdravím Divila se jen, že místo radosti, vypadám, že mě vůbec nic snad nebaví Vyrost jsem, seznámili jsme se a tys mě k sobě zvala, a já se rozhodl z domova k tobě utýct Měl jsem strach, abys o mě vůbec stála, když i před tebou na mě řvali pěkně od plic Dal jsem si v životě strašnou spoustu slibů a hledal něco, co mě proti všemu zlýmu zaručeně obrní Asi jsem udělal nějakou chybu Kdo se v tom má však vyznat? Kdo tomu rozumí? A tak třeba i na ulici, když se při trapný vzpomínce zastydím, zašklebím se a omluvy si sám pro sebe mumlám, hned se zas leknu, jestli mě někdo náhodou nevidí, nikdo si však naštěstí nevšímá, jak si tu skuhrám A já bych se nejradši zavěsil do telefonu jako sluchátko abych měl jistotu, že se dovoláš, abych si mohl živit naději a jako malý děťátko se mohl jako na cumel těšit na to, co mi třeba dáš Horečně na tebe čekám Já sám už volat nemůžu! NEJSEM SCHOPEN! Víš to, nebo to nevíš?