Můj miláček mě sestřelil
Bylo mi pět a jemu šest,
jezdívali jsme na konících z klacků,
nosil černou, já bílou,
v boji chtěl vždycky vyhrát.
Beng, beng, sestřelil mě,
beng, beng, já upadla na zem,
beng, beng, ten hrozný zvuk,
beng, beng, můj miláček mě sestřelil.
Roky přicházely a časy se změnily,
když jsem vyrostla, říkala jsem, že je můj,
vždycky se chtěl smát a říkal:
"Pamatuješ, jak jsme si hrávali?"
Beng, beng, sestřelil jsem tě,
beng, beng, tys upadla,
beng, beng, ten strašný zvuk,
beng, beng, měl jsem ve zvyku tě sejmout!
Hudba hrála a lidé pěli,
jen pro mne kostelní zvony zněly.
Teď je pryč, nevím proč,
a od toho dne někdy pláču,
ani se nepřišel rozloučit,
ani se nesnažil lhát.
Beng, beng, sestřelil mě,
beng, beng, já upadla na zem,
beng, beng, ten strašlivý zvuk,
beng, beng, můj miláček mě sestřelil...
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
http://kultura.sme.sk/clanok.asp?cl=1711547
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵