1. Než nás budou z^Emaj7ajímat ^F#miuž navždycky jen pr^Emaj7achy, chc^C#mii ještě jednou ochutn^F#miat z p^H7oháru všech h^Emaj7ořkostí, vn^Hmiímat ještě muzik^Amaj7u a n^G#mi7e už j^Gmi7enom tl^F#miachy, n^F#dimevidět, jak moji v^Arstevníci jd^H7ou krásně od kost^{Emaj7, F#mi, Emaj7, F#mi}i. 2. Než nás budou ovládat už navěky jen věci, než se budem klanět už jen obarveným televizím, dokážem si přiznat, že jsme v nablýskaný kleci, kdo bude mít sílu říci si: já raději zmizím. ®: T^G#dimo je ten p^F#mioločas, p^D9oločas rozhodn^Amaj7utí, zd^Edima sladce kl^F#miimbat n^H7ebo bolestně bd^Emaj7ít, n^G#dimechat se z^F#mianášet t^D9ou pozlacenou s^{Amaj7, G#maj7, Gmaj7, Hdim}utí s národním h^F#mi(A7)rdinou si ř^H7íkat: to chce kl^Emaj7id, to chce kl^{F#mi, Emaj7}id. 3. Než budem už navždy číst jen Zápisník a Vlastu, chci ještě slyšet slova spalující obsahem, vystoupit zas na břeh z toho oceánu žvástů, na víkendy do snů jezdit vlastním výtahem. 4. Než nám z lásky zůstanou jen doteky dvou sliznic, chci ještě jednou ucítit sladkost jejích mučidel, hledáme ji za okny všech kaváren a pivnic, a ona bloudí v tanečních a střílí bez všech pravidel. ®: