POD SLUNCEM
Dech se zas vrátil do mých úst.
Tep stěží nahmatám,tělo mý si žádá
půst.
Oči svý zvolna otvírám.
Cítím jak se mý svědomí z kóma
probírá.
Je to síla pohnout se a vztát.
Černá díra na dně ležím já.
Ruka bíla svírá destilát.
Ještě šanci mám,tak čeho se bát.
Do achyllovy paty šíp.
Zabodnu celou silou,možná bude líp.
Touha je silnější než já.
Duše je odsouzená,vášeň vyhrává.
Pod sluncem místo svý hledám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.