Potkal ji, byl sám na lodi parní.
Ovanul je touhy vánek jarní.
Pozval ji na sklenku skrytých přání
a jenom pro ni píseň touhy hrál.
Zapomíná ale dívka vděčná,
že žádná píseň touhy není věčná,
bývá často velmi nebezpečná.
Teď bolí, že tu píseň přestal hrát.
R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vzácnou.
Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít.
Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít,
že nemá smysl doufat a marně snít.
Často se jí o něm v noci zdává,
jak jí z vlaku princ mává.
Nezbývá než říct: Jo to se stává,
děvče, to se stává i princové si chtějí někdy hrát.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.