1. Pokud si^Dvzpomínám, tak jsem^Apočkal tam, na břehu ^Hmiřeky a ty jsi^Godplula, daleko ^Ddo dáli, zůstal jsem ^Asám, i když ne ^Gdocela, vzpomínka ^Dplíživá. R: ^DLužnicí ^Apluje ^Hmipokora a ^Gnevěra, ^Dpivo a ^Arum, Bechyňská ^Gpohoda. ^DStačí jen ^Aříct^Hmipár šťastných ^Gslov: ^D„Chtěl bych tu^Ažít, kosmopolit^Gní den za^Dčít! 2.Osud je svým pánem a my jsme stále spolu, plujeme věčností na poutníkově voru. Zda-li pak vyskočíš do víru řeky, já bych pak musel být zaklet na věky. Rf. Lužnicí pluje pokora a nevěra … 3. Pomoz mi z temnoty dostat se z ní, pak teprv uslyšíš, co ve mně zní. Láska a vyznání, vždy k tobě popluje, jako ta řeka, co do mě vstupuje!