V mým okně dohořela svíce, zpěvák z předměstí šel už spát. Hoří světla od dálnice, půlnoc věšej na plakát. Vzpomínka mi v srdci dřímá, můj zrak slzy rozmažou, obraz tvůj mi hlavu stíná, domy mlčí cesty lžou. Kolik nocí patřilo nám spolu v baru Velký Septimy. Z juke-boxu a vrzavýho stolu tekly proudem naše sny. Pak za úsvitu přísahání déšť se snášel nad městem, skrytí v boudě harampádí našli jsme zaslíbenou zem Lásko má, v tomhle divným městě ztracená, postrádám na zdi nápis křídou "ty a já". Naše cesta trávou zarůstá svléká závoj smutná nevěsta. Lásko má, přísahej, žes nešla pryč, že od tvých zámků nejsem jen rezavý klíč. Naše sídliště převlíklo šaty, asfalt na mostě už tak nevoní. Do tmy houkaj noční vlaky, chřadnou květy jabloní. Vidím tě pořád s korunou vlasů lesklých jako neony, říkáš, že spolu odoláme času, že v mým náručí nebojíš se tmy. Ale teď jsem sirotek v tomhle kraji, bloudím prázdnou ulicí. Světla lamp mi smutně hrají, vlhnou sklady s municí. Ať jsi kde jsi vzpomeň na mě, na to léto bláznivý, kdy s pevnou vůlí a odhodlaně šli jsme dál i v bouři zlý. Lásko má ...