SAMOTA (Solitudine, La soledad, Loneliness)
marco odešel a už se nevrátí
ranní vlak přijíždí bez něj
je tu jen moje srdce a duše z kovu
a tahle šedá mlha, do níž se halí město
skrýš je prázdná, marco zůstal ve mně
cítím ho dýchat, cítím, že zůstal tady
nesmírná dálka může oddělit
dvě srdce, která tlučou zároveň
kdoví, možná na mě myslíš
možná nemáš chuť s nikým mluvit
možná to skrýváš jako já
možná všeho necháš a když odejdeš
bez večeře rychle vlezeš do postele
možná se přitiskneš na polštář
a začneš brečet
možná nevíš, jak moc
ti ublíží samota
dívám se do diáře na tvou fotku
máš oči trochu nesmělého chlapce
přitisknu si ji na hruď a připadne mi
že jsi tady, mezi angličtinou a matematikou
tvůj otec a ta jeho rada, jaká jednotvárnost
kvůli práci a jiným hloupostem
tě odvedl s sebou, bez otázek
řekl ti: "Jednoho dne to pochopíš"
kdoví, možná na mě myslíš
poznáš nové přátele
a budeš se snažit zapomenout
není to snadné, pravda
ve škole už nemůžu dál
a večer je to ještě horší
nemám chuť se učit, k tobě
utíkají moje myšlenky
je nemožné takhle oddělit naše životy
proto čekej, moje lásko… uchovej tu iluzi
samota mezi námi dvěma
to ticho ve mně
ten neklid, když vidím ubíhat svůj život bez tvé lásky
proto čekej, protože
to nejde
je nemožné takhle ukončit náš příběh
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.