Bouřka se blíží, prsty mé kružmo zkříží, kapitán vzhlíží, cítí se před obtíží, vibrací v hýždi, cítí, že vlnz blíží se, hustou síří, mámí ho netopýři, oči jsou hbité, na lodi každý tuší, že loď se hýbe, v pohyby potápivé a čudné blaho, blaho jež nevnímáme, loď již se stápí, mi prudce polykáme. Loď gloglogloje, bubák se naparuje, kapitán pláče, do moře střemhlav skáče, posádka modlí, v boha se v podpalubí, zbytek si stříhá, na koho v člunu zbývá, místo k přežití, k smrti se nevinouti, bubáka praštit a čelo na něj svraštit, sílu si dobrat, hurikán do pryč zahnat, my chcem na Tahiti, tam kde jen slunce svítí. Je to hromadná mánia, .... Buďme v klídku tančme na trámíku, buďme o.ká, loď se jenom houpá, buďme klidní pádlujme jako nikdy, buďme svorní před tím zlým živlem vodním. A až před Tahiti tam kde jen slunce svítí za malou chvíli hurikán opět šílí a zbyká banda bez trámu, kapitána, ve vodě řvoucí, bez dechu utonoucí. Pojedem na Tahitííííííííí....