^GVystoupil jsem ve stanici jménem svět vlastně mě ^Cvyhodili, dlouho jsem načerno ^Gjel. Kola se roztočila, bylo za dvanáct pět bylo mi ^Csedmnáct a můj čas nade^Gšel s kluky jsme ^Amimaturitu zapíje^Dli kravaty ^Amivlály pěkně v žerdi ^Dpůl saka jak ^Amibandu lumpů pově^Dsili v tom pajzlu ^Cu nádraží boty jsem si ^Gzul a pak už nevím kam to šel že je svět ^Emiwery wery best, já si ^Amina čelo ^Dvytetovat ^Gchtěl na paměť ^Cschoval jsem si láhev piva byly jsme ^Gneklidná krev horká, živá kamenej ^EmiNepomuckej z mostu se ^Amidívá ^Dchápavým pohle^Gdem Byly jsme neúnavní, mladí a smělí, co se nám zachtělo, to dělat jsme směli, s pocitem, že je to bezva a skvělí, že skály lámat dovedem Kde je vám koncům, mý bratři ve zbrani, vítr nás rozfoukal do světových stran. Promiňte, zdáte se mi dnes nějak připosraní už nejsme výjímečné hejno bílejch vran. A nevím kdo mě tenkrát podepíral když jsem v předklonu řval do houští, radil mi abych ústa otevíral, že svět je velkorysej, tohle se odpouští. Chtěl bych vlaky zas dobíhat a s vámi školu bourat ať je v důchodu na co vzpomínat na paměť otevřu si láhev piva je ve mě krev neklidná, horká, živá kamenej Nepomuckej ať se klidně chápavým pohledem jsme ještě neúnavní, mladí a smělí, co se nám zachce, to dělat bysme měli, s pocitem, že je to bezva a skvělí, že skály lámat dovedem