Na pátým ^Cnástupišti si ^Amiřeknem^F zas další „^Gahoj“, vítr kole^Cm vlaku sviští a ve stro^Amimu se ^Fvlní včelí r^Goj^C. ^G S holkou^Dmi z vedlejšího kupé bavím^Amie se, jak to půjd^Ge ^Cdá^Fmaj7l, jedna pu^Dmisa k seznámení, pak j^Csem jí celou cestu l^Gha^G7l. R: Kde^C všude už jsem byl ^Ga kam pojedu dál, že s^Dmipoustu lidí znám z ko^Fncertů kde j^Gsem hrál. Že o^Cna je jak den v mém ^Gsrdci rozlitá, že n^Dmiení to jen sen, lá^Fska veli^Gká. Měsíc se usmívá a hvězdy prorážejí cestu tmou, pomalu usíná to nadšení s tou malou předehrou. Ranních ptáků křik a slunce pálí do spacáků prudce nám, když jsem se probudil, já na ramena nohy rychle vzal. ®: Kde všude už jsem byl a kam … Na pátým nástupišti si řeknem zas další „ahoj“, vítr kolem vlaku sviští a ve stromu už není včelí roj. S paní z vedlejšího kupé bavíme se, jak to půjde dál, když jsem se otočil, tak za mnou její Lojza stál. ®: Už nikam nejezdím, už jsem raději sám, už nikoho z vás nechci znát, koncerty nehrávám. Už žádná není den v mém srdci rozlitá, já chodím už jen v noci ven a vlaky nemám rád.