^Frum smutně pil pan řiditel^{G G#}já srkal černou kávu^A# on dřevěný již jazyk měl a já měl těžkou hlavu čas utíkal a utíkal a v rozespalé ticho pan řiditel si naříkal že se mu ztrácí břicho. ref: 2x ^FG#GA# a stěžoval si v slovech zlých na nevděk obecenstva na tvrdá srdce hostinských na hlad a žízeň členstva „nejlépe praštit uměním a jíti oběsit se!" hleděla s porozuměním naň první milovnice. ta pohled měla truchlivý do dálek roztoužený obličej dětský, bázlivý a sladké tělo ženy když odešla, já za ní šel ve sněhu po šlépěji pojednou jsem se rozsmutněl pro mladou krásu její