scházíš mým dnům nevinně unikáš dohlednům a vítáš láskou iluzi dlouho jen utichlou topím se touhou svírat na chvíli jedinou trofej a říkat stále jsem to já, jsem to já najednou sebe se ptáš proč zůstat, nebo odejít máš proč důvod někdy nestačí ti sám tak prázdnou tváří teď pohled tvůj i úsměv tvůj září neprávem ocel s rukojetí vrážíš snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš kým se stáváš, nepoznáváš lžeš víc než dost a víc než já říkám sám sebe se vzdáváš závrať z výšek probudit vědomí neumí jen pád můj vpíše kolikrát sobě sám moh jsem lhát čekám, že výsměch přijde neklepe, vstoupí dál přesto dál lapám dech a vím co jsem teď, co jsem já najednou sebe se ptáš proč zůstat, nebo odejít máš proč důvod někdy nestačí ti sám tak prázdnou tváří teď pohled tvůj i úsměv tvůj září neprávem ocel s rukojetí vrážíš snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš kým se stáváš, nepoznáváš lžeš víc než dost a víc než já říkám sebe se vzdáváš sebe se vzdáváš naposled sebe se ptáš proč zůstat, nebo odejít máš proč důvod někdy nestačí ti sám tak prázdnou tváří teď pohled tvůj i úsměv tvůj září neprávem ocel s rukojetí vrážíš snad vůni citů, vašeň tu nesnášíš kým se stáváš, nepoznáváš lžeš víc než dost a víc než já říkám sám sebe se vzdáváš