Bloudíme slepě v kruzích Náhodně zkříženejch Toužíme spolu být V obrazech smyšlenejch Dlouho to spalo v nás Bez sebe uměli jsme žít Když popel nerozfoukáš Oheň uhasíš, uhasíš... Ve tvářích krev buší Rozkvetlou svoji duši mám Jak nad podzimem Když rudý listí padá Chci tu pevně stát Nechat rozehřát svý slunce Kdo nenašel, ten neztrácí Kloužou mi slova ze rtů Malinově růžovejch Sklouznou ti do vlasů Mým dechem zvýřenejch Slova co slyšet jsi chtěl Ještě než naučil se bát Slova co říkat jdśi měl Hlavně neprohrát, neprohrát... Ve tvářích krev buší Rozkvetlou svoji duši mám Ja nad podzimem Když rudý listí padá Stačí když se dotýkáš Míst, který jsou zakázaný A všechno mě svírá, svírá, svírá Je těžký se nadechnout Chci tu pevně stát, Nechat rozehřát svý slunce Kdo nenašel, ten neztrácí