Hrášek - Nedvědi /František Nedvěd
1. Jak v Dmořích slunce s tmou se ztrácí a
pokřik racků šel už spát,
tak Gutekla nám láska, jó, to se Dstává,
a E7najednou tě, holka, nemám A7rád.
Mám Ddost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak Gněkdy zase brnkni, jó, to se Dstává,
prostě A7táhne mě to z kruhu Dven.
R: Já Dpůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, Gohniště a tunel a Dtrať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet,
a postý Gřeknu sobě: hloupneš, tak Dplať.
2. Jak Dnabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já Gpředělat chtěl svět, jó, to se Dstává,
kolik E7bylo nás, a stále A7nic.
Tak Dpozdravuj ty svoje šmínky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, Gutekla nám láska, jó, to se Dstává,
a A7najednou tě, holka, nemám Drád.
R: Já Dpůjdu až tam... 2x
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.