má nesmrtelnost
jsem tak unavena životem
stresovánana všemi svými dětskými strachy
Ráda bych více dýchala
Řekla ti všechny věci,
co má mysl nemůže snést
a když musíš jít
Přeju si, abys odešel hned
přoč stále váháš
a to mě nezanechává samotnou
ta zranění se nebudou, zdá se, hojit
bolest je až příliš skutečná
je toho příliš mnoho, aby to čas vymazal
když jsi plakal, stírala jsem všechny tvé slzy
kdy jsi křičel, bojovala jsem se všemi tvými obavami
a držela jsem tvoji ruku po celá ta léta
ale stále mě máš celou
zvykl sis upoutat mne
rezonujícím světlem
ale nyní jsem poutána životem, který jsi zanechal za sebou
tvoje tvář často pronásleduje mé kdysi příjemné sny
tvůj hlas zahnal všechen můj zdravý rozum
ta zranění se nebudou, zdát se, hojit
bolest je až příliš skutečná
je toho příliš mnoho, aby to čas vymazal
Ráda bych šla pryč
a dostala se z deště
ale nemůžu jít bez tebe
ráda bych žila bez
toho vytrvalého strachu a nekonečné nejistoty
Ale nemůžu žít bez tebe
zkoušela jsem vytrvale namluvit sobě, že jsi odešel
a třebaže jsi stále ještě se mnou
zůstávám sama, úplně sama
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.