VZDÁLENÁ TVÁŘ
Bohumil Zatloukal / Pavel Šrut
Vzdálená tvář tvého měsíce se v noci rozplyne
Milá chtěj ode mě co nejvíce
Však nic, co není mé
Tvoje je zlaté slunce a můj je jenom nahý stín
Když v horké noci tvé taje sníh
A já se ztrácím s ním
Pluj nocí až tvým tělem zazáří
Před tváří světa se mnou stále pluj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
Pluj nocí až tvým tělem zazáří
Před tváří světa se mnou stále pluj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
Vzdálená tvář tvého měsíce se ve mně rozplyne
Ty ale spálíš jak svíce
Všechno co bylo mé
Tvé bylo zlaté slunce a můj byl jenom nahý stín
Když v horké noci tvé roztál sníh
A já se ztrácel s ním
Plula si nocí tiše zářila
Svým tělem do tmy
Tak si opakuj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
Plula si nocí tiše zářila
Svým tělem do tmy
Tak si opakuj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
Nikdo znovu nespatří takový sňatek tvůj a můj
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.